Měděný jezdec Vás donutí hladovět i plakat

Na úvod této recenze se Vám musím k něčemu přiznat - nebýt Irenky z Knihánkova, Měděného jezdce bych si zřejmě nikdy nepřečetla. Byť jsem o téhle knize slyšela vesměs samou chválu, má více než šest set stran, což je (vzhledem k mému čtecímu tempu) doslova obrovská a nepřekonatelná nálož. Já jsem totiž extrémně pomalý čtenář. Vím, že to říká spousta blogerů, ale věřte mi, že kecají - na mě nikdo nemá. Jsou sice dny, kdy přečtu 100 stránek na jeden zátah, ale pak jsou taky dny (a těch je mnohem víc), kdy jich přečtu třeba jen pět (nebo taky nic). No... a přesto se stalo, že Knižní večírek byl pozván do Brna na Setkání právě o knize Měděný jezdec. A protože tuto akci organizuje již zmíněná Rodaw, a protože jsem za celé tři roky vztahu nebyla nikde bez přítele, a protože mám kolem sebe minimum blízkých lidí, chopila jsem se šance a řekla si, že pojedu - což ovšem znamenalo v první řadě sehnat a v druhé přečíst tu zpropadenou knihu. Inu, popadla jsem odvahu za pačesy... a s velkým nádechem se dala do čtení. (Jo a jen tak mimochodem - román jsem sehnala v knihkupectví až 50 kilometrů od mého bydliště.) 

Hlavní hrdinku knihy, Taťánu Metanovovou, potkáváme v červnu  roku 1941 - přesněji řečeno v den, kdy je Rusko napadeno Německem a začíná druhá světová válka. Táňa, sotva sedmnáctiletá dívenka, která toho času pracuje v továrně na výrobu příborů, si blížící se hrůzy (pochopitelně) vůbec neuvědomuje. Žije s celou rodinou ve dvou pokojích a její dosavadní svět představuje pouze  starší sestra Dáša a bratr Paša, který se narodil ve stejný den i rok  jako ona. A najednou - zčistajasna - jí otec dává hromadu peněz, aby v obchodě nakoupila co možná nejvíce potravin a tváří se nervózně. Tak nervózně, že Táňa bez váhání přijímá otcův příkaz - obleče si své nejlepší šaty a vydává se (snad poprvé v životě) sama na nákup. Shodou náhod potká důstojníka Rudé armády, Alexandra Bělova - a je z toho láska na první pohled.... 

Nicméně jak se později ukáže, Alexandr je už zadaný... o nějaký ten pátek dřív totiž potkal Taťáninu sestru Dášu. A navíc se o mladou blonďatou dívku začíná zajímat Dimitrij Černěnko - člověk, který byl kdysi Alexandrovým nejbližším přítelem a ze kterého se postupem času stal přízrak, jenž může kdykoliv ohrozit Alexandrův život... 

A tak se dva mladí lidé scházejí tajně.... zatímco Leningrad nelítostně požírá válka... a zima. 

Musím říct, že Měděnému jezdci jsem moc šancí nedávala... a teď se za to stydím. Je to totiž naprosto neuvěřitelná kniha. Kniha, kterou by měli zařadit do povinné četby ve všech českých, německých i ruských školách. Kniha, která je napsaná neuvěřitelně čtivě, poutavě a sugestivně. Jakkoliv je "tlustá," vtáhne Vás do děje už po první kapitole, takže množství stránek Vás bude spíše uklidňovat, než odpuzovat. 

Kdyby válka nebyla tak strašná a hrůzná, zřejmě bych použila obrat, že je tady "moc krásně popsaná...." ale po tom, co jsem si přečetla, se musíte spokojit s tím, že napíšu "válka je tu zachycena neuvěřitelně silným způsobem." Paullina Simonsová na stránkách knihy vylíčila blokádu Leningradu a následný hladomor tak, že jsem o něm přemýšlela při každém jídle, a při popíjení mého oblíbeného "Lattéčka" jsem dokonce cítila výčitky vůči hlavním hrdinům. 

Nutno podotknout, že pro tuhle knihu nic není tabu - smrt, kanibalismus, nemoci, pojídání domácích mazlíčků, bezmoc. Ta chvíle, kdy za polovinu měsíčního důstojnického platu dokážete sehnat jen dva bochníky chleba - a to ještě pouze na černém trhu. 

Musím říct, že pasáž popisující hladomor je v této knize opravdu silná a hluboce na mě zapůsobila. Poslední třetina knihy je sice v určité části docela erotická, a spoustě lidem to vadí, ale já jsem za ni byla ráda. Erotické knihy sice nečtu a upřímně řečeno je vůbec neuznávám, ale tady mi erotika nevadila. Po tom všem, co si lidé v téhle knize prožili, jsem jim tu trochu láskyplného sexu přála. 

Ano, některé věci tady byly docela nadsazené a utvrdily mě v tom, že "knihy s hvězdičkou" jsou poměrně  braková literatura, ale "dalo se nad tím zavřít oči." A když navíc víte, že vedle Vás leží muž, který v případě nutnosti zasáhne nějakým přitulením, nebo pohlazením, je to všechno snesitelnější... :-)

Suma sumárum: Měděný jezdec se mi MOC LÍBIL a Knižního setkání na toto téma se nemůžu dočkat. Byla to skvělá kniha, a byť příliš nemám ráda série, už teď si brousím zuby na druhý díl téhle knihy, nazvaný Taťána a Alexandr. 

Měděný jezdec skončil totiž hodně otevřeně a já prostě MUSÍM vědět, jak to bylo dál...

Název: Měděný jezdec 

Autor: Paullina Simonsová 

Přeložili: Josef Orel, Marie Orlová

Vydalo nakladatelství: Ikar 

Rok vydání: 2013 (druhé vydání)

Počet stran: 616

Hodnocení: 100%