pátek 3. března 2017

Co se u nás děje... a jak mě to učí pokoře...

Milí přátelé Knižního večírku, drazí knihomolové! 

Tento článek je takový impulzivní nápad a vůbec se netýká knih, ale pokud už jste na něj klikli, slibuju, že se budu snažit být stručná. :-) 
Chci Vám jen trochu objasnit, kam se poděly pravidelné statusy na facebooku a knižní články, které jsem Vám od roku 2017 pravidelně slibovala...


Pokud sledujete facebookovou stránku Knižního večírku, možná jste zaznamenali, že je můj tchán v nemocnici se silnou cévní mozkovou příhodou, lidově řečeno "mrtvicí." Do nemocnice byl odvezen 10. února, přičemž ještě den předtím jsme spolu pili kafíčko a nic nenasvědčovalo tomu, že se přihodí něco takového... 

Nicméně, stalo se. Víte, jen tak na objasněnou - můj tchán je čerstvý sedmdesátník a naprosto skvělý člověk. Hodně jsme se sblížili poté, co v závěru roku 2015 zemřela tchyně - vídali jsme se každý den. Navštěvovali jsme se, chodili jsme spolu pravidelně na kafíčko a občas jsme zvládli i nějaký ten krátký výletek. Prostě... není to pro mě člověk, kterého bych vídala jednou za půl roku v rámci nějaké povinné návštěvy. Je to rodina v pravém slova smyslu...

Takže si určitě dokážete představit, jak mi bylo (o mém muži ani nemluvím), když nám řekli, že tchánův stav je kritický a je v akutním ohrožení života... 

Týden byl na Jednotce intenzivní péče v nemocnici ve vedlejším městě a ani nás k němu nepustili. Po týdnu ale došlo k výraznému zlepšení a převezli ho do nemocnice, kterou máme deset minut od baráku. Naštěstí. 

No a uběhl další týden a tchán je v místní Léčebně dlouhodobě nemocných, která je nejen velice pěkná, ale pro kterou navíc pracuje skvělý personál. :-) Tchán se zlepšuje každý den. Ještě se nemůže hýbat (mrtvice postihla levou stranu, takže na levou stranu těla je ochrnutý), ale naprosto chápe, poznává lidi, od počátku se orientuje v čase. V tuto chvíli to vypadá, že cévní mozková příhoda zasáhla pohybové centrum a motorické funkce, ale nikoliv intelekt. Tchán komunikuje a začíná pomalinku mluvit... 

Asi ani nemusím psát, že ho navštěvujeme každý den, já se navíc snažím chodit za ním na jídlo, abych ho mohla nakrmit. V nemocnici jsem chodila na večeři, ale LDN naštěstí nemá příliš omezené návštěvy, takže... se s ním snažím být co možná nejvíc. 

Víte, proč to všechno píšu.... 

Částečně je to asi i nějaká forma terapie, ale za poslední (téměř) měsíc mi život zase jednou uštědřil pořádnou lekci. Bude to znít jako klišé, ale... VAŽTE SI ŽIVOTA. Važte si toho, že se můžete sami najíst, napít, vykoupat... že můžete rozhodovat sami o sobě. Za poslední týdny jsem toho o cévní mozkové příhodě spoustu přečetla a postihuje seniory, stejně jako mladé lidi... a dokonce i děti. 

Tohle všechno, co se dělo (a děje) nás s mým mužem strašně moc posílilo a stmelilo. Přestávám řešit hovadiny. Soustředím se na svou práci (kterou miluju) a na svoji rodinu (kterou miluju ještě víc). Veškerou energii vkládám do toho, aby se tchán uzdravil. Aby věděl, že jsme s ním. Že ho milujeme. Že na to není sám. 

Chodím pozdě spát a brzo vstávám, ale deficit spánku v tuhle chvíli nepociťuju. Snažím se efektivně využívat čas, v práci nemarním minuty zbytečnými úkony, soustředím se na výkon. Zařadila jsem do jídelníčku bohužel trochu víc kafe (ale piju kvalitní kafe, takže aspoň něco...) ale dopřávám si teď taky mnohem víc ovoce a zeleniny, aby tělo mělo z čeho brát. 

Co z toho plyne? Nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř... vím, že všechno není vždycky růžové, ale dokud jste na světě, žijete, dýcháte, existujete... tak je každý den šance, že bude lépe. 

Radujte se ze života, dokud můžete. Nic neodkládejte. Žijte tak, jako by to dnes mělo být naposled... 

A jen tak na okraj... pokud jde o čtení  - čtu teď fakt extrémně pomalu. Tento týden jsem četla poprvé až včera, asi třicet stránek. Ale dnes budu pokračovat... :-)

Buďte trpěliví... a držte nám, prosím, pěsti pro štěstí. 

Brzy bude PŘEČTENO ZA LEDEN 2017, recenze na SEDMILHÁŘKY a snad i na román DÍVKA, KTERÁ SE DOTKLA NEBE. Mám nějakých 150 stran do konce. 

3 komentáře:

  1. Na clanek jsem klikla vicemene nahodou, ale letos jsme meli umrti v rodine a porad to neni za nami, takze naprosto chapu, venovat se rodine je proste na prvnim miste. Knizky a statusy na fb pockaji. Drzte se!

    OdpovědětVymazat
  2. Kačko, dočetla jsem a mám slzu na králíčku. Vím, jak ti je... Držím pěsti. Držte se, nic není důležitější než rodina.

    OdpovědětVymazat
  3. Kačko, jsi skvělá. Moc držím palce a plně tě chápu. Člověk by si měl vážit každého dne, každé hodiny a nezabývat se blbostmi.

    OdpovědětVymazat