čtvrtek 18. května 2017

Ostrov ztracených snů donutí k přečtení jedním dechem...


O australské spisovatelce Tamaře McKinley, jejíž knihy vydává nakladatelství Alpress, jsem toho moc nevěděla. Poprvé jsem ji zaregistrovala až díky několika recenzím na její nejnovější román "Příslib naděje." Pak se o autorce rozpovídala Lia, maminka Irenky z Knihánkova, ve svém videu o knížkách, které přečetla v létě 2016. Protože mám to štěstí, a maminku Irenky znám osobně, vím, že už má lecos načteno a nic by nechválila jen tak zbůhdarma. Její povídání mě  doslova nakazilo nadšením a po knížkách Tamary McKinley jsem se začala ihned pídit. Na Ostrov ztracených snů jsem narazila na Knihcentru. V pevné vazbě tam tuhle knížku prodávali už jen v sekci "Bazar," což je sekce, ve které si můžete za pár korun koupit poškozené tituly. A já neváhala... koneckonců díky poškození tahle kniha vyšla jen na pár pětek. A víte, co je nejlepší? Když mi dorazila domů, žádnou vadu jsem neobjevila! Tomu říkám osud! :-)



Hlavní hrdinkou této knížky je nadějná sochařka Lorelei, která jednoho dne obdrží záhadnou zprávu o tom, že je majitelkou nadějného dostihového koně. Je přesvědčená, že jde o omyl, ale všechno svědčí o opaku. Z Anglie se proto vydá až do Tasmánie, aby se přesvědčila na vlastní oči... 

Na australský ostrov ji láká mimo jiné i to, že zde žije její matka a snad také otec, o kterém ovšem neví vůbec nic.  Nemohl by kůň, který se jmenuje Syn oceánu, být jeho dárek pro ni? 

Žena, o kterou v dětství nikdo nestál, a která vyrostla s laskavou (ale velice přísnou) tetou, se vrací do svého rodiště a touží nalézt své kořeny. Nebylo by ovšem lepší nechat duchy minulosti spát? 

Musím říct, že Ostrov ztracených snů mě v první řadě překvapil! Odehrává se totiž ve dvou časových liniích - střídavě ve dvacátém a v devatenáctém století. Knížka je neuvěřitelně čtivá, autorka Vás doslova nutí číst dál a dál. Lorelei jsem si oblíbila už po první kapitole. 

Děj má spád, tenhle román se může pochlubit naprostou absencí hluchých míst. Je to skvěle napsaná kniha. Přestože Tamara McKinley momentálně žije v jižní Anglii, v Austrálii se narodila, a na Ostrově ztracených snů je to hodně znát. Autorce se podařilo skvěle popsat a vystihnout prostředí, při čtení máte pocit, jako byste v Tasmánii byli také...

Závěr knížky je hodně dynamický, překvapivý a plný zvratů. Byla to skvělá jízda. 

Když to shrnu, za mě tedy rozhodně ano. Tohle je knížka, kterou budete mít problém odložit. 

Jediné, co bych vytkla, je česká obálka, která se podle mě vůbec nepovedla. Budí totiž dojem ryze ženského románu. Ostrov ztracených snů by si přitom mohli s nadšením přečíst i muži. Určitě by si nikdo nestěžoval! :-)

Název: Ostrov ztracených snů
Autor: Tamara McKinley
Přeložila: Lenka Faltejsková
Vydalo nakladatelství: Alpress (edice Klokan)
Rok vydání: 2012
Počet stran: 336
Hodnocení: 100 %

1 komentář:

  1. To vypadá na ideální čtení na léto...autorku vůbec neznám. Pěkná recenze, Kačí :-)

    OdpovědětVymazat