12. týden s knížkou

Milí přátelé Knižního večírku! 

Je Vás už 22, což si zaslouží veliký potlesk! Děkuji za všechny lajky a pochvalné komentáře (v poslední době se na mém blogu objevují stále častěji). Vážím si Vaší přízně. 

Pokud jde o Týden s knížkou, tahle rubrika teď nějakou dobu zela prázdnotou. Ne snad, že by nebylo o čem psát... ale času je setsakramentsky málo. :-( 

Hrozně to letí, když chodíte do práce... ale peníze jsou potřeba (když pomineme nezbytné položky související s bydlením a bezproblémovým přežitím, stále vycházejí nové a nové knížky, které prostě MUSÍM mít :-) )

Za posledních několik týdnů se toho pochopitelně udála spousta. Tak například jsem začala opět chodit do knihovny. A to hned z několika důvodů: 

1) Jsem zjistila, že pokud si opravdu koupím všechny knížky, které si chci přečíst, budu se muset co nevidět vystěhovat (bydlíme v bytě 2+1) a já stěhování nesnáším. V dětství jsem k tomu byla nucena několikrát a když mi bylo dvanáct, slíbila jsem si, že až budu "velká," najdu si místo, v němž budu žít až do smrti. Nevím, jestli už ta velká chvíle nastala, každopádně to místo už jsem našla. :-)

2) Jsou knížky, které si chci přečíst, ale necítím potřebu je mít doma, nebo prostě nevím, jestli se mi budou líbit a proto mi připadá hloupé za ně utrácet. Jistě, nikdy nemáte stoprocentní jistotu, že se Vám knížka bude líbit... ale můžete to předpokládat. 

Já osobně při nákupu knížek moc neexperimentuji. Hodně se držím svého oblíbeného nakladatelství (Host a Domino) a oblíbených autorů (například Táňa Keleová - Vasilková). 

Knihovna je místem vhodným pro experimentování, protože když se Vám knížka nelíbí, můžete ji prostě jen odložit a poslat dál. 

3) Tenhle důvod je hloupý, ale já chtěla mít v peněžence zase jednou nějaké to potvrzení, že jsem obyvatelem Roudnice nad Labem. Pocházím totiž ze severní Moravy a momentálně jsem na tom tak, že na svou rodnou hroudu vzpomínám jen když musím. Neříkám, že jsem tam prožila pouze špatné věci, ale čím jsem starší, tím víc si uvědomuju, že víc bylo toho špatného. V Roudnici žiju už tři roky a od prvního dne se tu cítím doma. Dělá mi dobře dívat se na svoji občanku, na svoji pracovní smlouvu, na svoje výpisy z banky i na naši schránku... zkrátka se ráda dívám na všechno, co dokazuje, že bydlím tady... a co bylo, bylo. 

Pokud jde o to, co aktuálně čtu... Dvanáctý týden roku mi dělá společnost Tess Stimson a kniha Kdo miluje nejvíc. Informace, že tenhle titul vyšel v edici Inteligentních románů nakladatelství Domino asi nikoho nepřekvapí. Knížku čtu od soboty, jsem teprve na straně 116... ale už teď je jasné, že mám v ruce naprosto skvělou věc. Typická Tess Stimson - je to čtivé, překvapivé a plné emocí. Líbí se mi, že příběh je vyprávěn z pohledu všech hlavních aktérů - autorka nám tak dává šanci všechny důkladně poznat a vytvořit si k nim vztah.  Ze začátku to bylo docela vtipné, ale teď... začíná jít do tuhého. Jsem zvědavá, jak se to vyvine a určitě Vám dám vědět. :-)

Doufám, že román dočtu co nejrychleji... a pak se můžete těšit na recenzičku. :-)