úterý 21. dubna 2015

17. týden s knížkou

Milí přátelé Knižního večírku, 

po delší době tady opět máme Týden s knížkou a věřte, že jsem za to moc ráda. I když upřímně řečeno, tenhle příspěvek by asi nevznikl, nebýt jedné z mých doslova bezesných nocí. Je totiž půl druhé ráno, což znamená, že za necelých pět hodin mi bude zvonit budík, aby mi oznámil, že začíná další maraton pracovních povinností.. jak budu vypadat, zatím nevím. Snad mě šéf pozná... :-)
Každopádně pokud jde o knížky, událo se toho za poslední dobu opravdu spousta. 


Tak předně mi zítra (snad) dorazí objednávka z Knihcentrum.cz, což znamená, že se opět rozrosteme o několik kousků zajímavé četby. Co mám objednané, Vám prozrazovat nebudu - všechno se dozvíte ve Chvástačce   za duben, kterou už pomalu připravuji... 
Každopádně, co prozradit můžu je skutečnost, že objednávku dělal i můj partner a že se na všechny nové přírůstky moc těším. Bude jich několik... Nezbývá, než doufat, že pošťák (kterému pracovně s přítelem říkáme "balíkovač") ráno opravdu zazvoní. :-) 
Další (pro mě zatím stále horkou) novinkou je skutečnost, že jsem se konečně seznámila s Irenkou z Knihánkova. Určitě ji všichni znáte z jejího úžasného blogu a neméně skvělých videí. 
Musím říct, že to, že se ze mě stal (mini)bloger je především její zásluha - všechna její knižní povídání mě nesmírně inspirovala. 
Když jsem s Irenkou mluvila poprvé, měla jsem hroznou (ale opravdu příšernou) trému. Říkala jsem si, jaká asi bude... a vlastně jsem ani nevěřila, že se se mnou, úplně obyčejnou holkou, bude chtít bavit. Koneckonců v "blogerské branži" jsem doslova zelenáč... a vlastně si ani nekladu za cíl to změnit. 
Blog píšu, protože knížky (a čtení jako takové) prostě miluju. Tím, že už pracuji a že se už několik let můžu pochlubit vlastní domácností, mi odpadla spousta starostí... nemusím se dovolovat rodičů, spoléhat na kapesné, nebo poslouchat řeči typu "Choď do knihovny, to je levnější..." (a že jsem se podobných hlášek naposlouchala dosytosti, mi můžete věřit). Navíc mám to štěstí, že přítel knížky miluje stejně jako já a v nákupech četby mě za všech okolností podporuje... takže si teď můžu koupit v podstatě jakoukoliv knihu, která mě nějakým způsobem zaujme... a pak se prostřednictvím blogu o zážitek z ní podělit s ostatními. 
No a to je v podstatě důvod, proč jsem založila Knižní večírek - sdílení, prezentaci vlastních názorů a diskuzi - nic víc od blogu neočekávám. 
Proto mě strašně moc překvapilo, jak rychle jsme se s Irenkou spřátelily - a řeknu Vám jedno - ta holka je skvělá. Všechna ta energie, které si můžete povšimnout v jejích videích v žádném případě není nahraná - Irenka prostě taková je. Už se moc těším do Brna. 
No, konec citových výlevů a hurá k tomu, co aktuálně čtu - zrovna teď mi u postele polehává knížka z roudnické městské knihovny. Konkrétně Alexandra Potter a její Co je nového, kotě? 
Jsem zhruba v polovině a zatím je to moc pěkné. Musím říct, že jsem vcelku překvapená, protože o téhle britské spisovatelce jsem slyšela spíš horší, než lepší věci. 
Uvidíme, jak se druhá polovina bude vyvíjet - v tuhle chvíli knížku hodnotím jako milou, nenáročnou oddechovku, kterou zdatnější čtenáři v pohodě stihnou za dva večery. 
No, a to by bylo ode mě pro tuto chvíli všechno. Mějte se moc krásně a díky za to, že jste si tenhle příspěvek přečetli. 
Jo a pokud se budete chtít stát fanouškem Knižního večírku na facebooku, udělá mi to velikou radost. Odkaz najdete ZDE. 
Hezký den! 

1 komentář: