čtvrtek 5. května 2016

S Dovolenkáři odletíte na dovolenou, ale...

Do Dovolenkářů Emmy Straubové, kteří v Česku vyšli díky nakladatelství Cosmopolis, jsem se zamilovala na první pohled. Pokud mě čas od času sledujete, určitě už víte proč - ta obálka je prostě úžasná. A ještě úžasnější je to, že román vypadá skvěle i pod přebalem, má krásnou předsádku a každá nová kapitola je mimo jiné označena také obrázkem lehátek. Prostě pastva pro oči a ozdoba každé knihovny.... škoda jen, že obsah v tomto případě trochu pokulhává... 


S manželi Postovými, šedesátníky Jimem a Franny, a jejich dětmi, Bobbym a Silvií, se hned na samém začátku románu odebereme na dovolenou na španělský ostrov Mallorca. Kromě čistě rodinného klanu s Postovými cestuje také Bobbyho přítelkyně Carmen a registrovaní manželé Charles a Lawrence. Zatímco Carmen je coby Bobbyho partnerka spíše trpěna, dvojice homosexuálů se řadí k blízkým rodinným přátelům a nad jejich přítomností na dovolené se nikdo nepozastavuje. 

Franny a Jim si od cesty k moři slibují především odpočinek a možnost "srovnat si myšlenky." Jak se ale záhy ukáže, vysněné dva týdny volna se mohou pěkně zvrtnout.... zvlášť vezmeme-li v úvahu, že každý z "účastníků zájezdu" má nějaké to trápení, se kterým se ostatním svěřit rozhodně nehodlá... 

Bez mučení se musím přiznat, že od románu Dovolenkáři jsem čekala mnohem víc. Námět jako takový je velice zajímavý, samotné zpracování ovšem už tak zdařilé není. Knížka má něco málo přes tři sta stran a já jsem ještě na té sté hledala zápletku a čekala, až se knížka "rozjede." Což je podle mě špatné  - a navíc znám lidi, kteří titulu dají vždy maximálně 50 stran. Pokud je román během té doby nestačí zaujmout, prostě ho odloží. Pokud by si takový "padesáti stránkař" začal číst Dovolenkáře, jsem si téměř jistá, že by je do konce života nedočetl... 

Bohužel musím konstatovat, že v některých částech knihy jsem se vyloženě nudila. 

Na druhou stranu je potřeba říci, že styl psaní Emmy Straubové se mi velice líbil - knížka je napsaná srozumitelně a jednoduše. Dovolenkáři určitě udělají službu těm z Vás, kteří hledají něco maximálně oddechového, rozhodnuti pokud možno vůbec u čtení nepřemýšlet. 

Poslední třetina knihy hodnocení Dovolenkářů jakž takž zachránila - přistihla jsem se totiž, že jsem zvědavá, jak to celé dopadne. 

Hlubší dojem ve mě ale román Dovolenkáři nezanechal - je mi to moc líto. Knížka to není špatná, ale místy mi připadalo, že až moc "klouzala po povrchu." Chyběly mi tam nějaké hlubší myšlenky. Možná by stačilo, kdyby autorka pořádně rozpracovala příběh některého z hrdinů, namísto aby se snažila zapojit do příběhu úplně všechny a vtěsnat to na pouhých 304 stran. 

Dovolenkáře bohužel doporučit nemohu. 

Název: Dovolenkáři 
Autor: Emma Straubová 
Přeložila: Ema Stašová 
Vydalo nakladatelství: Cosmopolis (Nakladatelský dům Grada)
Rok vydání: 2015
Počet stran: 304
Hodnocení: 60 %

1 komentář:

  1. To je škoda, protože ten námět vypadá hodně dobře, i obálka a tak... Ale to se někdy stane, že člověk čeká víc a zpracování poněkud pokulhává :)

    OdpovědětVymazat