Dnes na blog přispívám netradičním článkem z osobního života. Ráda bych tak otevřela novou rubriku, která zatím nemá název - říkám jí pracovně "měsíční shrnutí." Nečekejte žádné povídání o knihách - chci jen shrnout, co se v uplynulém měsíci událo, co mě zasáhlo a o čem jsem přemýšlela. Vlastně takové deníkové zápisky. :-) Pokud to mě bude bavit, a pokud se Vám to bude líbit, můžeme v tom společně pokračovat... uvidíme, jak se to vyvine.
Leden byl u nás doma ještě ve znamení Vánoc - i proto, že v první polovině měsíce dorazila Danuška Goliášová - moje překrásná kamarádka s ohnivými vlasy, kterou určitě znáte z youtube kanálu a ze sociálních sítí. Na facebooku má Danuška vlastní skupinu pod názvem "Knížka moje společnice."
S Danuškou nás před několika lety dala dohromady obrovská náhoda - jen tak pro radost jsme si začaly vzájemně posílat pohlednice. Pak Danušku andělé zaváli poblíž města, ve kterém jsem v té době bydlela, a došlo na osobní setkání, které velmi rychle rozhodlo - staly se z nás kamarádky. Od té doby se potkáváme, kdykoliv to jen trochu jde a troufám si říct, že jsme si vzájemně oporou. Dělí nás dálka a pracovní vytížení, ale víme, kdy zavolat, a i na dálku se snažíme jedna druhé pomoci. Danušku jsem potkala v době, kdy to v mém životě za moc nestálo, a byla to asi první holka, která to nejen poznala, ale která se to nebála říct nahlas - bez ohledu na cokoliv. Přežila se mnou všechny tehdejší otřesy, po nocích poslouchala moje stesky a vždycky mě ve všem podpořila. A teď se raduje z mého štěstí a co víc - myslím, že k nám do Lovosic ráda jezdí.
První Vánoce ve třech - tedy i s mým mužem Václavem - jsme si udělali loni v lednu a letos jsme je zopakovali. Danuška dorazila v sobotu a odjížděla v pondělí, přičemž "vánoční besídka" probíhala v neděli. Měli jsme všechno jako o Vánocích: stromeček, dárky, svíčky, cukroví i pohoštění. Dokonce došlo i na řízky, ke kterým se ovšem Vašek rozhodl podávat bramborovou kaši - čistě z toho důvodu, že v lednu jsou bramborového salátu tak nějak všichni přejedení. :-)
Pokud jde o dárky, Ježíšek toho u Danušky nechal spoustu. A víte co? Nejvíc balíčků bylo pro mě! Dostala jsem třeba parádní DEDOLES ponožky, dostala jsem knížky, svíčky, obal na knihu, srdíčko z vonného jílu, látkového sobíka Pepíka a spoustu dalších drobností. Danuška ví, že bych ji měla ráda, i kdyby nepřivezla nic, ale vždycky chce potěšit a udělat radost. Snahy vysvětlit jí, aby za nás tolik neutrácela, jsem se už vzdala. Nepadalo to na úrodnou půdu. :-)
Každopádně jsme si užili krásné Vánoce.
Leden mi do života přivedl nového člověka - a to sice Ondru, kterého určitě znáte z youtube kanálu INCOGNITO READER. S Ondrou nás seznámila právě Danuška a jsem jí za to moc vděčná. Aniž by to věděla (nebo možná právě proto), přihrála nám do života další přátele. Opět se potvrdilo, že knížky neuvěřitelným způsobem sbližují lidi. S Ondrou jsme si hned padli do oka a byla to skvělá návštěva, kterou jsme v lednu zopakovali ještě jednou - tentokrát bez Danči.
A poslední informace tohoto příspěvku - přátelé, letos se budu vdávat! V závěru roku mě můj muž požádal o ruku, a protože ON je to nejlepší, co mě kdy potkalo, řekla jsem ANO. Těžko bych pro sebe našla "někoho lepšího." Věřím, že tenhle chlap se pro mě narodil a jsem moc vděčná.
Ještě jako můj nejlepší kamarád mi pomohl uzdravit se z anorexie, která mě sevřela ve svých spárech v době, kdy jsem v osobním životě byla na úplném dně. Chápal, že poruchy příjmu potravy jsou v hlavě a jsou naprosto iracionální. I když víte, že to je špatné, a že Vám to ubližuje, nedokážete s tím přestat. Vašek mi pomohl uzdravit se - chystal mi jídlo a záměrně připravoval dobroty, které jsem mívala ráda - chtěl, abych si vzpomněla, jak je jídlo dobré. Pak jsme to spolu všechno jedli - dlouho a pomalu - a přitom si povídali o tom, proč musím zase začít jíst.
A to, že mezi námi přitom všem přeskočila jiskra, mému uzdravení napomohlo asi nejvíc. Najednou jsem zjistila, že nemusím být vyhublá, aby po mě chlap toužil. Právě naopak - když vyhublá nebudu, budu se mu líbit ještě mnohem víc. Sice jsem doma v té době měla chlapa, na oko jsem byla zadaná, ale intimní život byl už několik let u ledu a byli jsme doslova jako dva spolubydlící. Já jsem naplňovala ledničku a zastávala funkci pokladníka a vrchního zásobovače, zatímco on vařil a venčil psíka. Jestli ovšem jím a jak vlastně trávím celé dny, mého bývalého muže ani moc nezajímalo. Takže když přišel Václav, nebylo těžké mě získat. Najednou totiž existoval někdo, kdo se o mě zajímal, bral mě na procházky, staral se o to, co a kdy jím...
Přátelé, držte nám palce. Jestli všechno dobře dopadne, 3. července ze mě bude vdaná paní. Ale o tom Vás, budete-li chtít, budu ráda informovat. :-)
Mějte se krásně a dejte mi vědět, zda se Vám tyto články líbí a chtěli byste i shrnutí února.
Opatrujte se.
Vzpomínám, kdy jsi mi vstoupila do života. Tvé jméno bude navždy spjato s mojí knihou. S těmi dalšími knihami Tvé recenze plné nezaujatého a moudrého hodnocení. Naše schůzky nad dortíky spojené s klábosením o životě. Přesto jsme si toho tolik nestačily říct... A vím, přestože se nevídáme, že jsi a já tady jsem pro Tebe, kdykoliv budeš potřebovat. Užívej si svoji lásku a vše, co Ti nabízí, milá Káťo. Znám málokoho, kdo by si své zasloužené štěstí užíval tak naplno jako Ty. Mám Tě ráda.
OdpovědětVymazat